Opalovat se, nebo vyrazit na opály?

Lesk, výjimečnost a samozřejmě cennost drahých nerostů přivádí každoročně k šílenství zástupy nadšenců, kteří podnikají všechno možné, aby mohli nakonec ve své dlani sevřít drahocenný úlovek a svého žigulíka vyměnit za zbrusu nové BMW. Touha po luxusním automobilu nebyla sice hlavní příčinou naší návštěvy světoznámých opálových baní, ale kráse tohoto minerálu mnozí z nás neodolali, klekli na kolena a hledali.
Dubnické opálové baně se nacházejí jen pár kilometrů od Zlaté Bani, tradičního místa našich letních táborů. Bylo by tudíž trestuhodné, abychom si ve svém programu nenašli čas na jejich návštěvu. To jsme si nakonec také řekli a na dubnickou osadu vyrazili.

Původně jsme plánovali zdržet se v okolí dolů dva dny a vychutnat si kouzlo noci pod širým nebem, neúprosný vodní živel byl však proti. Náš obídek nedaleko začátku Opálového naučného chodníku totiž přerušila vydatná bouřka s přívalovým lijákem, který proměnil naše batohy v nádrže s vodou. Návštěvu opálového království jsme si však za žádnou cenu nechtěli nechat ujít, a tak jsme se vrátili s veškerým vybavením domů, zatopili v kamnech, vysušili promoklé spacáky a druhý den vyrazili nanovo.

Tentokrát nám už na cestu svítilo sluníčko a také cesta bez batohů ubíhala mnohem rychleji. Dubnické opálové baně jsou největší baně, kde se vzácný opál dobýval důlním způsobem. Konkurovat jim mohou pouze doly v Austrálii. Tam se ale v současnosti těží stejné množství opálu, které se v dolech pod vrchem Dubník těžilo již před 150 lety.

Před vstupem do štoly Viliam, která skýtá kolem 20 km chodeb, jsme byli správci areálu vybaveni slušivou pláštěnkou a hornickou svítilnou. Následně se nás ujal průvodce, kterého nad zemí i pod zemí doprovázel jeho pes. Nejprve se omluvil za své půlhodinové zpoždění, a pak nám s ledovým klidem sdělil, že přibližně 3 % návštěvníků podlehnou nástrahám podzemního labyrintu a při prohlídce se ztratí.

Tři procenta nic není, řekli jsme si, nasvítili baterky, připravili foáky a vyrazili. Hned po deseti metrech nás štola přivítala prudkým ochlazením. Teplota vzduchu se v útrobách dubnického areálu pohybovala kolem 4 stupòů Celsia. Podmínky spíše na lyžařskou kombinézu a rukavice než na šortky a krátké triko. Inu, chybama se člověk učí, příště si vezmeme něco teplejšího.

Prohlídka byla však úchvatná. Stezka nejprve vedla po obnovených důlních kolejích, následovaly šmiklavé (po slovensky „kluzké“) kameny, pražce a bahno. Cestou jsme míjeli spoustu různých odboček a chodbiček, prohlíželi si drobné opálové žíly a zároveò jsme měli možnost poznat podmínky, ve kterých zde horníci dříve pracovali. Nutno však dodat, že bez elektrických svítilen a vrtaček.

Těžba opálu na Dubníku byla zastavena v roce 1922. V průběhu minulého století se několikrát uvažovalo o jejím obnovení, nakonec k němu ale nedošlo. Katastrofální dopad na toto výjimečné území měly nájezdy opálových barbarů, kteří se načerno pokoušeli vytěžit, co se dalo. Při svých likvidačních akcích neváhali poničit původní důlní vybavení, a nadělali tak na Dubníku nevyčíslitelné škody.

Pojedete-li někdy kolem, a budete-li váhat, zda rozložit deku na některé z přilehlých luk a začít s opalováním, nebo vyrazit za opály, zvolte druhou možnost. Návštěva Dubnických opálových baní je opravdu nezapomenutelným zážitkem.

Zajímavé informace a vše o opálových baních naleznete na www.opalovebane.sk