matej.jpg

Ktiš 2004

Jarní prázdniny ( 7 –14. 3. 2004 ) – Ktiš V neděli jsme po mši svaté u Matěje naložili zavazadla na vozík, a vyslali otce Gustava a Tomáše Ježe určeným směrem tz. na šumavskou Ktiš.

Myslím, že každého po komplikované cestě jako první zaujal docela mohutný kostel, který byl v relativně slušném stavu (s ohledem na návštěvnost kostela…na mši v neděli chodilo zhruba osm lidi). Pár metrů od něj už na nás čekal vytoužený cíl… DCŽM - Diecézní Centrum Života Mládeže :) Jde o velice pěknou, uvnitř útulnou a dobře vybavenou, před asi deseti lety zrekonstruovanou faru. Přivítala nás dobrá večeře, rozlezli jsme se po pokojích a před prvním prázdninovým spánkem jsme šli do kaple se pomodlit a trošku si zazpívat… Nechci zde popisovat minutu od minuty,ale pokusím se co nejstručněji popsat, jaký jsme měli program a co jsme dělali ve volných chvílích… Ráno, vždy v půl osmé nás vzbudila hudba (pro jistotu vynechám komentář:) Měli jsme půl hodiny na to,aby se nám rozlepili oči a žaludek se připravil na příjem první denní potravy. Po snídani, v devět hodin, přišel pro změnu duševní pokrm. Mše svatá v místní kapli Svaté rodiny, která je součástí budovy… Po mši jsme se plni očekávání pomalu vpouštěli do herní atmosféry. Hry obvykle stáli za to a musím poznamenat, že a se vydařili více či méně, vždy byly perfektně připravené a propracované…bylo vidět, jak velké úsilí museli vedoucí vynakládat. Obvykle nás hra vyhladověla, namočila a většinou i zamrazila, takže jsme uvítali oběd, který pravidelně přicházel v půl jedné. Po obědě nastala siesta, která trvala obvykle hodinu…po obědě byl program různorodý. Někdo šel na běžky, někdo bobovat, někdo jen tak užívat poslední zbytky sněhu…byla u toho ohromná legrace…potom nám to tma zhatila, a tak jsme se přesouvali na večeři. Po krátkém odpočinku jsme se sešli v klubovně, kde měla vždy jedna skupinka připravenou scénku vztahující se k dennímu evangeliu. Po scénce přišlo mnoha a moc zábavných her, a když už nás natolik vyčerpali, že jsme začínali pociovat únavu, šli jsme dát dobrou noc Bohu do kaple, každý řekl své „díky“ a „prosím“ a zbývalo si jen přečíst kapitolku z Malého prince a jít si vyčistit zuby… a hajdy do postýlky :) Za zmínku stojí určitě pátek, který byl zasvěcen rozjímání, zpytování svědomí, modlitbě a přípravě na svátost smíření…proto také vedoucí rozhodli, že si vyzkoušíme, jaké to je, mít celonoční adoraci… A zase z jiného soudku… mezi nejnapínavější hry bych zařadil noční hru :) Spočívala v tom, že vedoucí skupinek měli za úkol vyrazit z chalupy (podle toho jak rychle se jeho skupinka oblékla) na cestu, která vedla kolem hřbitova docela prudce dolů, byla lemovaná pařezy stromů a hustým houštím, uprostřed byl ohromný skokánek a navíc nebyla téměř osvětlená. Jak nám asi cestou bylo nemusím popisovat…každopádně jsme si jízdu pořádně užili a mohli jsme začít hasit naše „římské domy“ (iglů ze sněhu).Všichni zvládli svůj úkol celkem v normálním čase, až na Pavlovu skupinku, která nemohla zhasit jednu svíčku, a tak jsme jim nakonec šli pomoct všichni. Chvíli to vypadalo, že ani to nebude nic platné, ale nakonec, poté, co jsme téměř zdemolovali dům se nám jí podařilo zhasit… Celkově to byl úžasný týden, krásné počasí a hodně zábavy, takže doufám, že brzy budeme moci vyrazit na podobnou akci za podobnými zážitky…

autor: Filip Škopek